Co jiného je však mládež vůbec než host, který přichází z neznáma začít život znovu? A začít znovu znamená na prvním místě odmítat… A co je větší radost než uvidět, že vždy znovu je na řadě boj proti ulehčování, proti pohodlí, nivelizaci, neupřímnosti k sobě i druhým?

K záležitostem Plastic People of the Universe a DG 307, 1976

Solidarita otřesených je s to říci «ne» ke všem mobilizačním opatřením… Solidarita otřesených se buduje v pronásledování a nejistotách: to je její fronta, tichá a postrádající reklamy a senzace… Tato solidarita se nebojí nepopulárnosti, volá tiše, beze slov.

Kacířské eseje o filosofii dějin, 1975

Chceme-li pravdu, nesmíme ji hledat pouze v nížinách, nesmíme se dát fascinovat klidem všední harmonie; musíme v sobě nechat růsti to znepokojující, neusmířené, záhadné…

Životní rovnováha a životní amplituda, 1939

Hlubší překonání konečnosti, které má pozitivní obsah, je však tam, kde svůj život vkládám do druhého, kde neprovádím pohyb návratu od něho k sobě, nýbrž odevzdání sebe jemu. Činím se tvořením druhého, právě tak jako on mým, a není možný žádný krok, který nevede od jednoho k druhému a zpět.

Přirozený svět a fenomenologie, 1967

V čem tkví nyní zkušenost o svobodě? Je to zkušenost neuspokojení v daném a senzuálním, která se stupňuje v pochopení, že dané a senzuální není vším ani rozhodujícím.

Negativní platonismus, asi 1952

Člověk se jeví nejvíce člověkem tam, kde zdánlivě pevnou formu života rozmetává a kde obnovuje všecko to problematické, labilní a extrémní, co je pod povrchem normálního žití skryto.

Životní rovnováha a životní amplituda, 1939

Je možno zakrýt miliónové počty lidských obětí, je možno přepsat dějiny, je možno nechat uvěřit nejfantastičtějším výmyslům, které je nadmíru snadno odhalit jako výmysly… Zase to byla Arendtová, která poznamenala, že pravda má proti tomu všemu jen jednu výhodu: že je jedna a že se následkem toho nemění tak rychle jako zájmy těch, kdo ji skrývají.

Hrdinové naší doby, 1977