Paul Menzer, Deutsche Metaphysik der Gegenwart Berlin, Mittler & S. 1931. 8°, 108 str.
Spis Menzerův pojednává o dnešní metafysice v Německu a řeší při tom otázku, čím přispívají poslední metafysické pokusy k otázce podstaty a hodnoty metafysiky. Metafysika vyvěrá podle M. z celé řady tendenci lidské přirozenosti: 1. snahy o jednotu poznání; 2. náboženského zážitku; 3. citu nesmírnosti a bohatství přírody; 4. citu etického. Nelze tedy
se Schopenhauerem mluvit o „metafysické potřebě” jako jednotce. Zbude snaha o rozumový systém a pocit života ve všem, co má významného. Autor pak zastává tyto these: metafysika není prokázaně nemožná jako kritický životní názor; znamená důvěru, že podstatu věcí lze vyzkoumati. Její důležitost tkví v tom, že život nám vnucuje otázky, které leží mimo vědecká badání. Taková je na př. otázka poměru života a hodnoty. Otázky metafysiky jsou otázky života; filosofické řešení otázek života je řešení myšlenkami. Rolí metafysiky je jaksi uplatňovat význam racionality v prožívání. Iracionální metafysický princip nevylučuje racionálnost metody; tak je metafysika pokusem vědeckého člověka dojiti jednotného obrazu světa.
Práce má 9 kapitol. K dnešní německé metafysice staví se autor ostře kriticky; uznává za jediný výboj pojem života, ale upozorňuje na obtíže iracionálního filosofického principu. Krátkost výkladu, chaotičnost látky bránily autoru, aby pojal všecky nauky vycházeje od historických, předpokladů; snad by pak nebyl jeho úsudek, na př. o Heideggrovi, tak příkrý. Bohatství zpracovaných motivů nutilo by spíše uznat originalitu než vytý. kati výpůjčky. Jak jinak dovede H-a ocenit takový E. v. Aster, který přece stojí na stanovisku positivistickém (v. Revue de Métaphysique, 1931, 2. sešit). Autor si sotva uvědomuje, jak málo je spravedliv k H., neanalysuje-li vůbec jeho hlavní dílo a vykládá-li pouze přednášku „Was ist Metaphysik”, doplněnou některými partiemi z H-va výkladu Kanta. Zůstává-li mu výrok „Metaphysik ist ais Dasein notwendig geschehende Metaphysik” záhadou, značí to, že problém H-ův nepronikl. Proto možno opět odkázati k Astroví. – Též Scheler je podroben mnoha výtkám a jeho neoriginálnost v metafysice patřičně zdůrazněna. Autor se však zapomněl zmínit, že jde vlastně o torso práce, neboť Stellung des Menschen im Kosmos už Scheler sám nevydal. Nejvýše staví autor, jak se zdá, Driesche a Volkelta s jejich pojmovou jasností a racionalismem.
Po Drieschových Phil. Forschungswege je tato kniha opět kritikou a mementem. Filosofická práce nesmí nikdy přejít ve hru a proto nutno souhlasit s každým, kdo (mluvě s Kierkegaardem) „dělá obtíže”. Nebylo by však spravedlivé hloub dokazovat, že si jich dnešní mladí filosofové nejsou vědomi? J. P.