Hans Reiner, Phänomenologie und menschliche Existenz. Halle 1931, 26 str.

– Habi1itační přednáška v Halle; nechce nic jiného, než podati stručný a co nejširšímu publiku přístupný úvod do fenomenologie Husserlovy a Heideggrovy, který by ukázal i těm, kdo jsou filosofii vzdálenější, že zdánlivě suché abstraktní analysy sem příslušné mají úzký vztah k palčivým otázkám lidské existence. K tomu účelu vychází z těch motivů Husserlových, které zdůrazňují nutnost radikální odpovědnosti před sebou ve vědeckém myšlení (v. Philosophie als strenge Wissenschaft, počátek Formale und transzendentale Logik nebo Kartesianische Meditationen) a které vskutku zní jako
obnovený Sókratés či Descartes. Proces konstituce objektivního světa vede autora k Heideggrovi, který rozmanitost oborů lidské zkušenosti (vorhandenes, zuhandenes, wertvolles) vztahuje na původní jednotu pečujícího, starajícího se člověka. Z všeobecné metodologie, kterou byla fenomenologie Husserlova, stává se tak nauka, která učí člověka sobě samému lépe rozuměti, hermeneutika lidské existence. – Autor podchytil problém existence u obou autorů příliš všeobecně, takže čtenář má (nesprávný) dojem, že jmenovaní filosofové vůbec k otázkám konkretní existence lidské nedospívají. Zejména partie týkající se Heideggra přes to, že má cenné detaily, vzbuzuje dojem analogický tomu,
kterému dal jednou výraz prof. Rádl v Jednotě filosofické řka, že není jasno, co počít s takovou Heideggrovou filosofií.