Olomoučtí dominikáni počali s vydáváním překladu Theologické Summy sv. TomáSe Akvinského (zatím 2 čísla, z nichž každé obsahuje část váech knih najednou). Práci provádéjí čtyři překladatelé zároveň:
I. Em. Soukup, II,. M. Habáň, II2. T. Ditl, III. S. Braito. V komisi překladatelské jsou vSak též R. Dacík, Jar. Durych, P. Škrabal a D. Zálek. – Je to jistě velký podnik, který naši překladovou literaturu obohatí o jedno z nejdůležitějších filosofických děl. Překlad, pokud jsem mohl provésti srovnáni, je dosti pečlivý. Ale přece je nutno na něco upozornit. Poznámky, kterými je text provázen, jsou trochu příliš povrchní, povšechné, bez akribie filosofické a historické; stačí snad na vysvětlenou takovéto poznámky: „Damašský, kněz a mnich Jan z Damašku, žijící 700-754”; nebo: „Nysský, Řehoř, biskup v Nysse, 331-394”? Rovněž výklad „filosofického děleni věcí podle soustavy sv. Tomášem vypracované na základě myšlenek Aristotelových v úpravě Alberta Velikého” vypadá spíše jako útěk před důkladným, filosofickým výkladem do oblasti abstraktních klasifikaci; někdo by přece měl napsat řádný filosofický úvod k dílu, kterým by navázal styčné body mezi moderní a Tomášovou terminologií a problémy. To, co je zde zatím podáno, nesvědčí zrovna o velkém lámání hlavy; není to ani populární, ani věcné. – Je jistě nedopatřením velmi mrzutým, vypadlo-li v textu I, q. 2 a. 1 podstatné slůvko: „Impossibile est igitur, quod in Deo sit aliquid in potentia; omne autem corpus est in potentia, quia continuum, inquantum huiusmodi, divisibile est in infinitum; impossibile est igitur Deum esse corpus.” Jak vysvětlíme jinak než nedbalosti tento překlad: „Je tedy možné, aby v Bohu bylo něco v možnosti; avšak každé tělo je v možnosti, protože souvislo jako takové je rozdělitelné; je tedy možné, aby Bůh byl tělo.” Dvojí tisková chyba takové důležitosti měla být hned v následujícím sešitě opravena. Vynechat slovíčko „in infinitum” značí zneuznati nervus probandi celého passu. Různé hrbolatosti jsou též na př. I q 2 a 3, a 4. – Proč pak Boethiovo „De hebdomadibus” překládáno „O Týd.”, zvláště když jsou o tomto díle v oběhu hodně nejasné představy? Kontrolu znesnadňuje, že v poznámkách neuvedeno to, co mělo být udáno na prvním místě: z jakého vydání překládáno. Děleni paragrafů je na př. ve vydání druhém, římském z r. 1894, zcela jiné. Nepěkně, afektovaně působí antikvární výrazy, s kterými se posledně shledáváme u Dasticha-Jandečky, na př. ličnost za kvantitu, ličný za kvantitativní. – Kdopak rozumí výrazu „žádostivost náhlivá” dokud neví, že značí „apetitus irascibilis”? Dr. Jan Patočka.