Mezinárodní filosofická konference tomistická

(1932)


Čeští tomisté, seskupení kolem Filosofické revue, kterou řídí olomoučtí dominikáni, uspořádali v Praze od 6. do 8. října propagační mezinárodní sjezd. Přednášeli tu téměř všichni domácí tomisté, s jejichž jmény se častěji setkáváme, a vedle nich i řada cizinců: jeden Němec, jeden Belgičan, jeden Francouz, dva Poláci a jeden Jihoslovan. Čechů přednášelo dost; jejich příspěvky byly však chatrné a [až] na nepatrné výjimky nefilosofické, jak dokumentuje následující referát.
Zahájení bylo provázeno církevní pompou; posluchačstvo musilo vyslechnout řadu oficiálních proslovů, které svou neúměrností porušily program prvního dopoledne. Dr. Žmavc, takto horlivý straník Ostwaldova energetismu, měl za svou povinnost projevit tomistickému hnutí osobní sympatie; líbí se mu na tomismu induktivní metoda a slibuje si od něho pomoc při mravní krizi dnešního světa, který trpí nedostatkem vědecky zdůvodněného náboženství. Mluvil ovšem tak kulatě, že své stanovisko spíše zatemnil nežli definoval.
První přednáškou ¦ pomineme-li výlev dr. Habáně o programu a účelu konferencí, kde se operovalo neurčitými pojmy ¦imanentního idealismu¦, ¦naturalismu¦ a ¦universální syntézy¦, takže jsme se podivili troufalosti autorova názoru o moderní filosofii při tak hluboké neznalosti věci ¦ byl výklad profesora pražské theologické fakulty dr. Beneše O stavu filosofie v české mentalitě a je-li možno přispěti jí metafyzikou sv. Tomáše. Tomistické výklady o filosofické situaci mívají shodné schéma: vyloží se stav problémů, ukáže se aporie a pak se dokazuje, že v Tomášových formulích je uspokojivé řešení. I v této přednášce byl jakýsi pokus zachytit takto situaci, bohužel o stavu české filosofie v ní nebylo ¦ kromě všeobecné věty, že není zvláštní české filosofie ¦ ani řeči. Autor se spokojil tím, že konstatoval vládu moderního subjektivismu v české filosofii a pak střílel obvyklými argumenty proti otci tohoto subjektivismu Descartovi. Rozbor Descarta nebyl pečlivý ani originální; byly tam i omyly, jako například, že pravda je Descartovi subjektivní nutností myšlení, jakýsi Denkzwang. Konečně stavět proti subjektivismu zdravý realismus je hodně neurčité, jak ostatně v diskusi zdůraznil R. P. Bocheński. Přednáška byla tak trochu vysvědčením české universitní tomistické filosofie. Český universitní profesor mluví o české filosofii, a dokáže citovat jako jediného českého filosofa ¦ G. Zábu, a i to jen mimochodem.
Odpoledne jsme vyslechli jiného profesora bohoslovecké fakulty, dr. Matochu z Olomouce, na téma Ontologický řád jako základ vývoje osobnosti lidské; nekonečný, suchý referát o tom, jak se ontologie tomistická aplikuje na psychický život. Na způsobu, jak přednašeč obtížně sbíral myšlenky v jakousi jednotu, byla patrna neschopnost postavit si řádně problém. Prvním osvěžením kongresu byla přednáška R. P. E. Przywary z Mnichova o Tomášovi a základních duchovních motivech dneška. V německé filosofii vidí Przywara trojí charakteristický fakt: obrat k objektu, k společenství, k bytí. Inspirace tohoto hnutí je ve svých počátcích identická s inspirací tomistickou; ale přepětím jednotlivých motivů, není-li korektivu harmonizující tomistické stavby, míjí moderní filosofie své poslání a nedovede vyvésti ze subjektivistického labyrintu. Husserl se vrací k německému idealismu tím, že nerespektuje meze lidského vědomí, pro které postuluje názor esencí, Spann a zvláště Scheler zdůrazněním nadindividuálního směřují k pantheismu, Heidegger a Jaspers obratem k existenci dovršují nihilismus hříšného neusmířeného lidského bytí. Všude je zde tomismus spásným heslem; drží rovnováhu mezi absolutismem a subjektivismem, mezi kolektivismem a individuálním spiritualismem, a filosofii zakotvuje v ontologii spásy. Nutno uznat, že proti roku 1929, kdy Przywara vydal své Ringen der Gegenwart, změnila se filosofická situace v Německu silně na neprospěch tomismu; zklamání způsobil tu právě Husserl a existenciální filosofie, takže dnes je Przywarova kritika současné filosofie energičtější a odmítavější; též více theologická, ale vždy hluboká a plná postřehů, které pramení ze suverénní jistoty znalce.
Druhého dne, tj. 7. října, přednášel latinsky dominikán H. Boškowić ze Záhřebu o objektivitě poznání. Byl to duchaplný výklad problému objektivity z hlediska Tomášova realismu, osvěženého husserlovským pojetím duševního života. Způsobem, kterým vykládal problém Boškowić, se dá dobře pochopit objektivnost poznání (podstata předmětu je přítomna v originále, ač není subjektivní), ale nerozhoduje to (jak v diskusi naznačil Bocheński) o realitě; těžko se tak dá zdůvodnit též chápání individuálního předmětu. ¦ Přednáška dr. Pavelky o fyzickém řádu jako základu metafyzického zdála se trapným nedorozuměním. Spočívala v jednoduchém tvrzení, že abstrakcí docházíme k obecnému pojmu bytí, který je metafyzický. Tento truismus zahalil dr. Pavelka do odstrašujícího symbolického roucha; bytí předmětu [bral] jako jeho znak, rovněž tak zákon sporu; nepověděl nám již, co podnikne metafyzika s pojmy, které jí přidělil. ¦ R. P. Kowalski z Hnězdna měl celkový referát o dnešní duchovní situaci, téma podobné Przywarovu; neměl jeho metafyzickou hloubku, ale podal spoustu informací a poznámek o nynější filosofii; hleděl dovoditi, že tomismus má zdůvodněnou metafyziku a že zůstává ve sporu tendencí vítězný. V diskusi kritizoval tomismus profesor Losskij, vytýkaje nedůslednosti v popření intelektuálního názoru tomismem. ¦ Bez objektivního významu byla řeč J. Weisse-Nägla z Trnavy o pasivitě rozumu a jejím kriteriologickém významu; čím pasivnější intelekt, tím prý poznání spolehlivější. Tuto paradoxní tezi pokusil se přednášející podepříti hojným odvoláváním na Fröbesa.Odpoledne vystoupil dr. Kříž s přednáškou O životnosti filosofie Aristotelovy, jakýmisi poetickými variacemi tématu ¦dnešní přehnaná vědecká specializace ¦ oč lépe na tom byl Aristotelés se svou metafyzikou¦; co vyložil o Aristotelovi, bylo právě tak čítankové jako všecko, co dr. Kříž píše. Následoval výklad Kremerův (z Lovaně) o filosofii Tomášově nazírané po stránce problému pravdy. Rozbíral se tu zajímavě pojem pravdy u Tomáše, který se nedá ztotožňovat s běžným pojmem adekvace. Tomášova noetika předpokládá aktivitu intelektuální, jež provádí syntézu za účelem shody věci, míněné subjektem, s ideou predikátu ¦ to pak je pravda. Připojen byl výklad o názoru esencí u Tomáše (podle Kremera Tomáš člověku vůbec upírá intelektuální názor) a o podstatě omylu, celková charakteristika Tomášovy filosofie jako realismu pro nás, ale objektivního idealismu z hlediska absolutna. ¦ Posléze velmi sympatický dominikán J. Bocheński z Krakova (mluvil v diskusích dokonale latinsky, německy, francouzsky, svou přednášku, připravenou latinsky, improvizoval francouzsky) přednesl své názory o poměru metafyziky a moderního vývoje logiky; výboje symbolické logiky, kterých si velmi váží, podle něho neznamenají, ani že by logika nepotřebovala metafyzického (my bychom řekli noetického) zdůvodnění, ani že by forma atribuce nebyla základní pro soud, ani že by platnost principů byla hypotetická. Vše to dovodil na příkladech a provedl v symbolických formulích. Byl vynikající svou jistotou a střízlivostí.
Třetí den byl téměř výhradně český. O první přednášce dr. Konečného z Hradce Život ve filosofii sv. Tomáše a dnes bylo by lépe pomlčeti; nekonečné citování Tomáše a na samém konci pár slov o současném vitalismu, který kvalifikován jako potvrzení Tomášových názorů na podstatu života. ¦ Prof. Jolivet z Lyonu měl duchaplnou, místy hlubokou přednášku o Bergsonově intuici. Souhlasí s názorem, že metafyzika je možna pouze intuicí jsoucna, ale považuje Bergsonovo pojetí intuice za plod přepjatého nominalismu, který charakterizuje moderní filosofii a odděluje nadobro metafyziku od vědy. Přitom byly zajímavé a přesné analýzy Tomášova pojmu intuice a odpovídajících pojmů u Occama, Descarta a Kanta. ¦ Dr. J. Hruban hleděl ve své odpolední přednášce Estetický řád v pojetí scholastickém a současném osvětliti, jak křesťanská spiritualita se potkává v půli cesty s moderní, když se tato opírá o výklad estetického zážitku. ¦ Dr. Jan Urban vykládal metafyzické základy morálky; laickou morálku hleděl převésti na subjektivism a idealism a tvrdil, že kdo podkopává objektivní, theologický základ morálky, podrývá veřejnou mravnost a společenský řád. Tato přednáška, ač primitivní, měla jediná z českých náznak logické konstrukce. ¦ Poslední si zařečnil P. E. Soukup z Olomouce o tomistické filosofii náboženské.
Tím pořad sjezdu skončen ¦ nastupují projevy. Docent dr. Pelikán pozdravil sjezd jménem ¦skupiny filosofů, která od let vede v Ruchu filosofickém úspěšný boj o novou orientaci české filosofie¦, a zdůraznil, že ač oni, moderní filosofové, s tomisty ve všem nesouhlasí, mají s nimi přece ¦ společné nepřátele: pozitivismus, naturalismus, subjektivismus. Pozdrav p. Skičana za slovanské theology byl plný neinformovanosti (i prof. Bréhier prý nedávno prohlásil: y a-t-il une philosophie chrétienne!). Též maďarští studenti v Československu zaslali obšírný latinský projev.
Jak z referátu patrno, dokumentoval sjezd mimořádně nízkou vědeckou úroveň našeho tomismu; dalo by se tu přímo mluvit o ¦naivním tomismu¦ v poměru k tomu, jak kriticky tomisté pracují jinde. Tomismus je jistě v celku málo sympatický filosofický směr pro suchou dogmatičnost a své autoritářství; také většina jeho výkonů jsou kritiky moderní filosofie, často velmi duchaplné, ale celkem málo plodné. Též se jím ráda kryje reakce, neboť tomismus zdůrazňuje příliš objektivní božský řád ve věcech i v jednání, a posvěcuje tak to, co je příliš lidské. Ale jest to veliký systém a má výhodu každého systému, určitou souřadnicovou soustavu, která se dá vždy znovu rozvíjet a aplikovat; že je v něm určitý život, je patrno již v tom, že přes tuhou kázeň jednotlivců existuje celá řada odstínů tomismu v souvislosti s jinými spekulativními směry (bylo to i zde v Praze patrno třeba na poměru Jolivet ¦ Kremer). Cizí tomisté vyrovnávají se se vším, čím doba žije, a jejich kritická činnost, opřená zády o masu Theologické Summy, v dnešní době někdy imponuje. Vezměte si vedle toho naše katolické filosofy: kde je tu odvaha pustit se do něčeho nového, zanechat starých rutin a podívat se životu do tváře? Čeští řečníci svými sáhodlouhými, květnatými exhortami utlačovali nemilosrdně cizí, kteří měli co říci, ale nejsou dosud tak daleko, aby rozeznali filosofickou přednášku od morálního kázání. Kromě dr. Pavelky, Habáně a Urbana, kteří se všichni dokumentovali jako slabé filosofické talenty (a to ještě používám eufemismu), není tu mladých lidí ¦ a není vůbec nových problémů. To všecko zvěstuje našemu tomismu malou budoucnost. Vnější úspěch byl naproti tomu značný; velká posluchárna v Břehové ulici byla často zcela naplněna a peněžité příspěvky se sešly v takovém množství, že všechna vydání kryly.