Jan B. Kozák: Ježíš ve víře a skepsi, Melantrich 1929. Ve sbírce Výhledy (řídí Vilém Mathèsius a J. B. Kozák) sv. 1. Str. 210, cena brož. Kč 25’-.
V letech popřevratových silně ožily teologické problémy, zejména v našem protestantském táboře. Značnou měrou zasáhly půdu filosofickou, což se všech stran není stejně vítáno; teologický problém (ve filosofickém smyslu slova) je z nejsložitějších a historicky nejzkalenějšich. Proí. Kozák od počátku své filosofické dráhy snažil se právě o jasno v těchto otázkách. „Essay o vědě a víře” (1924) formuloval jeho stanovisko – teismus jako vědecká hypotesa. V přítomné knize zdůrazňuje své právo pokládat se za křesťana. Stojí tu proti staré orthodoxii i nové Barthovské teologii, u nás representované Křesťanskou řevni. Je tedy tato kniha čin odvahy, svědčící o tom, že autoru leží vyjasnění náboženského problému životně na srdci.
Název nevystihuje zcela přesně obsah knihy: za ten bylo užito modifikovaného názvu první kapitoly: „Ježíš ve víře a skepsi naší doby”. Další oddíly jsou:..Fikce návratu k prvokřesťanství”,..By! Ježíš sociálním revolucionářem?”,..Křesťanství, student, dělník”, „Křesťan a stát”...Heidentum, Christentum, Judentum”...Romány, filmy a světci”. Obírají se dílem otázkami čistě časovými, dílem takovými, jež vedle aktuálního mají význam filosofický. V těchto leží těžiště knihy. První kapitola probírá novější cizí i naší literaturu o Ježíšovi a ukazuje, jak většina historicko-psychologického výkladu Ježíšovy osoby má nevědecký charakter, jsouc diktována mimo náboženskými zájmy a tendencemi interpretovými. Správná je cesta německé liberální teologické školy, jež historie kým zkoumáním odstraňuje strusky mravně-náboženského jádra křesťanství. Ježíš přestává být Bohem, stává se božím člověkem, v němž k nám sice boží slovo mluví, ale k němuž máme přece právo kritiky. Přitom protestuje autor rozhodně proti tomu, aby jeho náboženství bylo pokládáno za čiré rozumářství. K Bohu je nutno mít osobní poměr. Bez něho náboženství neexistuje. V druhé kapitole vykládá autor, jak některé pojmy teologické (Duch, svátost, život věčný. Trojice) souvisejí s populárními názory helenistickými, pro nás vsak mají význam nový, často věcně nebo mravně nemožný. Další oddíl ukazuje, že Ježíš byl více. než pouze sociální revolucionář: radikální přehodnotitel, který nás učí..království boží” vážiti nad tento svět. Kapitola o křesťanství, studentu a dělníku, přednáška z křesťanské konference Ymky, jež měla programem poměr křesťanův k sociálním otázkám, správně zdůrazňuje, že má-li tento program míti smysl, musí napřed „křesťanství” existovat jako fakt. Kapitola o křesťanství a státu ujišťuje, že poměr křesťanů ke státu má býti kritická láska, která ustupuje hodnotě vyšší, když přijde její doba. Zbytek jsou referáty a rozbory knih a filmů.
Obsah je tedy velmi pestrý a velmi zajímavý. Prof. Kozák má pro tento problém neocenitelné přednosti teologické erudice, intelektuální poctivosti a osobního zaujetí pro věc. Kniha je vítána v době, kdy každý vzdělanec a především každý vychovatel mládeže má touhu poučiti se o těchto otázkách a vděčně přijímá oporu silného názoru. Uvedený problém, jako konečně všecky problémy tohoto druhu, dal by se ovšem řešiti i cestou jinou. Filosof hledá podstatu náboženství. Odpovídá se mu, že je v jistých zkušenostech a jistých soudech o nich. Od té doby ustupují do pozadí otázky, byl-li Kristus Bohem, jak žil, ba dokonce zda žil, předmětem jeho zájmu bude Ježíš jako zdroj náboženského života. Zde vytěží příspěvek k otázce, co je Bůh pro člověka. Když pak se pokusí konfrontovat své výsledky s jinými náboženskými centry, když podnikne revisi pojmu Boha v dějinách myšlení a bude se snažit, třeba rozborem výkladu v moderních duchovědách, o zachycení procesu ducha vůbec, bude se rozum cítit na cestě k definitivnímu řešení, což, jak známo, rozumu velmi často postačí. – Profesor Kozák si postavil úkol více než filosofický, neboť mu záleží příliš na reálním, jeho Ježíšovi, kdežto filosofie nemůže než směřovat k jistotám o možnostech,
Jan Patočka.