a) Česká Filosofie, psychologie, sociologie.
Výbor ze spisů T. G. Masaryka. Uspořádal univ. prof. Dr, Josef Tvrdý, Ve sbírce Světla, výbor souvislé četby školní (ř. Jan Čeněk), – Praha, Laichter, 1930. Str. 160, 2 podobizny, cena 12 Kč.
V jubilejním roce Masarykově vychází první výbor z jeho díla, určený školní potřebě. Tento vděčný úkol má ovšem též mnoho obtíží. Tak lapidárnost Masarykova stylu a heslovítost závěrů působí, že se z něho dá citovat skoro všecko; obtíž je právě najít nejpříznačnější a nejpřístupnější– Dobrý výbor sám pak může být bud esencí celého díla, bud úvodem do něho; kdo ví, jak obyčejně dopadají „úvody*1*, které si kladou za úkol spojení obou úloh, nebude mít mnoho důvěry v možnost takového podniku. Výbor prof. Tvrdého je úvodem do Masarykova myšlení a do jeho osobnosti a je za tímto cílem sestaven velmi rozumně. Stručný úvod, který vedle životopisu obsahuje charakteristiky Masarykových děl a jasné informace o životních situacích, jimiž procházel; zde není nic zbytečného, vše podáno prostě, jasně, živě (hlavní předlohou tu byly Čapkovy rozhovory s Masarykem). Stručná literatura o Masarykovi, kde uvedeny spisy dostupné a přístupné. Poté následuje výběr dvaadvaceti obšírných citátů, příp. kapitol z Masarykových spisů; některé veřejné projevy uvedeny v celku. Nepostupují chronologicky; jsou seřazeny podle problémů á‘ postupují, abych tak řekl, od povrchu k nitru: studium a význam básnických děl, význam vědy pro život, to jsou otázky, o nichž způsobem podobným mohl pojednati i někdo jiný; filosofie malého národa, filosofie– českých dějin, to už je ovšem Masaryk naprosto originální ve své době; ale abychom pronikli hloub k jeho přesvědčení, musíme dojít ke slovanské otázce vůbec, dotknout se problému revoluce, pak poznat, jak z pouhé ideje revoluce se stala skutečnost;-tak se knížka stává stále hlubší a živější, až je čtenář připraven nahlédnout v nejosobnější a nejmučivější problematiku etickou, sociální, náboženskou až k analyse sebevraždy, jedné z nejzákladnějších filosofických kapitol Masarykových. – Zároveň je knížka praktická, obsahuje velký kus konkrétní etiky a vážnější student v ní najde celý životní program.
Diskutovat o vhodnosti jednotlivých kapitol vzhledem k celkovému programu zde nelze, to je vždy více nebo méně věcí taktu autora výběru. Oprav a rozšíření by však potřebovala poznámková část knížky (poznámkami je opatřena každá jednotlivá kapitola). Když se v textu vytkne jméno Macaulay (str. 35) a poví se pak bez výkladu, že napsal eseje o Miltonovi, Baconovi a j., když se mezí pracemi Mickiewiczovými uvádí vše možné, ale nikoli Pan Tadeusz (str. 87), dělá to dojem přílišného spěchu. Většina biografických poznámek trpí přílišnou stručností; „největší filosof*, „největší romanopisec” nejsou vysvětlivky, nýbrž neurčité náznaky. Některé charakteristiky, jako na př. Pascalova (str. 39), jsou v rozporu se zněním Pascalových textů. Že by Pascal tvrdil, že mechanické zvykání na náboženství plodí víru, tomu odporuje nejslavnější text Myšlenek, sázka na víru. Některé poznámky ve své stručnosti budou nepoučené mládeži nepochopitelné: na př. o Humovi
(str. 39). ,– Tyto drobné nedostatky, jež se ovšem nedotýkají vlastního merita knížky, snadno odstraní druhé vydání, jehož zajisté bude záhy zapotřebí.
Jan Patočka,