La théorie de la connaissance chez les néoréalistes anglais, par René K r e m e r, C. SS. R., professeur de philosophie á la Maison ďétudes des Rédemptoiristes a Louvain. L,ouvain-Paris (Vrin), 1928. 200, 25 frs.
Auktor obsažné studie o americkém novorealizmu (1920) studuje v této knize noetický problém u anglických moderních filozofů Moore, Russella, Nunna, Wolfa, Alexandra, Broada a Lairda, kterým dává souborný název anglických novorealistů. Z celého výkladu však vysvítá, že co činí tyto myslitele jaksi školou, je spíše kritika jistého druhu idealizmu, zvláště v Anglii zdomácnělého a s ní spojená nálada realistická, nežli jisté nauky noetické a metafyzické. Najdeme tu všemožné druhy realizmu, počínaje tím, který prostě odmítá ten směr logického idealizmu, jenž pokládá zkušenost za výsledek konstrukce a konče metafyzickými naukami o podstatě vnějšího, na subjektu nezávislého světa. A studie nabývá interesu zvláště tím, že ji píše zástupce dalšího realistického směru, přesvědčený tomista.
Po výkladu o tom, že realizmus zmíněných filozofů je vlastně návratem k anglické tradici, vykládá auktor své filozofy v celkem chronologickém pořadí, jak se postupně řadí pod heslo realizmu. »Odmítnutí realizmu« G. E. Moorea vyšlo r. 1903; od té doby dodnes se realistické tendence jen stupňují; Russell buduje veliký logický systém na idei vnější relace, t. j. vztahu, který není dán zároveň se svými členy — realistická noetika vyžadovala této doktríny, aby upevnila své tvrzení, že eksistují pravdy o částech světa a že jistý pojem není sám v sobě sporný; Wolf, Nunn, Broad podávají teorie o tom, jak si představovat realitu sekundárních kvalit, teorie ostatně velmi divergentní; konečně Alexander a Laird budují jeden ucelenou metafyziku (Alexander je zajímavý svým pokusem vyložit svět jako konkretizaci, t. j. rozrůzňování původního Božství, jímž je Časoprostor; tento systém patří k největším moderním metafyzikám), druhý ucelenou noetiku.
Auktor by rád přijal mnohé konkluze moderních realistů, zejména se mu líbí mínění o realitě sekundárních kvalit, ale nemůže se ztotožnit ani s Russellovým logickým empirizmem (který ostatně zná slabě a vykládá špatně, viz zejména jeho teorii soudu str. 188, s moderního stanoviska neudržitelnou, okolnost, že nikde nehovoří o Russ. výkladu Leibnize, pro pochopení R-ovy filozofie kapitálního významu, jeho špatný názor na logistiku a její vliv na Russellův pozdější vývoj) ani s Alexandrovou metafyzikou, což je přirozené. Rád by, aby noetika vycházela od pojmu poznání jako akce intelektu, jehož cíl je poznati věci v jejich podstatě a vede proti novorealistům mimo několik bystrých námitek celý arzenál tomistické gnozeologie; zapomíná při tom, že realista nemůže vyjít v noetice od pojmu cíle a pracovat pojmy jako duch, intelekt atd., jelikož by se tím zpronevěřil empirickému principu svého zkoumání; jeť realizmus, podle slov Alexandrových, »duch podrobení se věcem«. Jan Patočka.