Levy, Heinrich: Die Hegelrenaissance in der deutschen Philosophie, mit besonderer Berücksichtigung des Neukantianismus. Pan-Verlag Rolf Heise, Charlottenburg 2, 1927. Stran 94.
Tento zajímavý spisek, rozšířená přednáška konaná roku 1926 v berlínské Kantgesellschaít, jedná o zjevu, který nepřejde bez významu ve vývoji německé i světové filozofie, o oplodnění některých filozofických směrů v Německu hegelianizmem. Stále více se Hegel pozitivně cení, ukazuje se na nesmírnost jeho úsilí, na hloubku a pravdivost metody i základních hledisek, na šířku ducha, s níž dovedl zpracovati celý systém kategorií, vypracovaných pro poznání světa až po jeho dobu; a ač. snad nikdo nepřijímá systém bez rezervy, konverguje se ponenáhlu k jeho duševní atitudě.
Tezí auktorovou je, že k hegelizmu se vyvinuly obě hlavní školy kantovské, marburská i badenská, ve všech svých čelných reprezentantech, i t. zv. Lebensphilosophie, jež ostatně, inaugurována Diltheyem, zachovávala v sobě dědictví Hegelovo. Ale i jiné směry filozofické jež v Německu dobyly půdy, prý nabývají teprve v hegelizmu definitivního smyslu, což platí zejména o fenomenologické škole. Auktor pronikavě, s velikou znalostí problémů i řešení probírá jednotlivé myslitele, jež považuje za vhodné objekty své syntézy a jeho práce může posloužiti proto též tomu, kdo se chce obeznámiti s problematikou a vývojem kantizmu ve výše jmenovaných školách. Nelze však tvrditi, že by se mu podařil důkaz, že v Hegelově systému samotném lze hledati typus metafyziky budoucnosti. Vývoj od Kanta k Heglovi značí přesun k objektivitě, tendenci překonati idealizm spíše nežli nové jeho upevnění; také nebyl podán systém, který by idealistickou tendenci uskutečňoval; Natorpovy, Rickcrtovy, Cassirerovy pokusy zůstávají torzem, Hartmann přechází na půdu jinou, kantizmu odlehlou. Mimo to samo duševní dění Německa podává dnes systémy zcela jiné orientace, jako Drieschův nebo M. Schelera a duševní dění světové se děje dnes ve znamení realizmu.
Auktor věnoval pozornost i mravnímu nebezpečí, které vězí v Heglovi a chce mu čelit konfrontací Hegla s Kantem, eliminací mravně závadných interpretací »des Vernünftig-Wirklichen«, jakož vůbec v novém proniknutí poměru Hegla a Kanta vidí jeden z velkých úkolů budoucnosti. J. P.