Bréhier, Emile, professeur à la. Sorbonne, directeur de la Revue d’Histoire de la Philosophie: La philosophie de Plotin. Bibliothèque de la Revue des Cours et Conférences, Boivin & Cie, éditeurs, Paris, 1928, Str. 190, frs. 15.
Tato práce znamenitého odborníka, ducha všestraného a taktního je vlastně sérií přednášek, jež auktor měl na pařížské univerzitě roku 1921-2, uveřejněnou později v rozšířené formě v Revue des Cours et Conférences. Auktor je vysoce pozitivní, zdrželivý duch, který nechce viděti v historii filozofie evoluci ideí, nýbrž pouze kontakt myslících individui, ale s tímto hlediskem spojuje silnou zálibu pro spiritualistické systémy, jejichž spojitost dovede vyzvednout originálním způsobem. Je n. př. spisovatelem monografií o Filonu Aleksandrijském, Schellingovi, auktorem dějin německé filozofie a j. (Vydává též dějiny filozofie od nejstarších dob po naši, z nichž prozatím vyšly tři díly a zabývá se také starým stoicizmem.)
Vykládá především, za jakých okolností vznikly Plotinovy Enneady, co z jejich stylových zvláštností vyplývá pro Plotinovu lidskou, myslitelské! a učitelskou individualitu, který je hlavní problém Plotinovy filozofie (spojení řeckého racionalizmu s náboženskou mentalitou a systémem světa, který je jí inspirován). Potom přistupuje na základě analyzy hojně citovaných tekstů k systematickému výkladu Plotinových doktrín, které v jeho podání podržují svoji svěžest, poezii a častou pronikavost; ukazuje či naznačuje shody, které jsou mezi novoplatonizmem Plotinovým a spiritualizmy třeba Leibnize — i Bergsona. Ale hlavní význam práce je úsilí o důkaz, teze, která se už častěji, zejména u Oldenberga a Deussena, vynořila a byla popírána zejména Euckenem a Müllerem. že totiž Plotinův mystický spiritualizm je indického původu. Je prý velmi dobře možno, že Plotinos jakožto Aleksandrijský občan přišel do styku s Indy, pronikl se jejich doktrínami a naočkoval je pak na Platonův intelektualizm. Důkaz pravděpodobnosti tu jistě jest, auktor ukazuje bod za bodem shody Plotinova originálního učení s Upanišadami. při čemž nezapomíná zdůrazniti ucelený, bezesporný charakter jeho systému. Konečně dává nám pozorovat nesmírnost vlivu tohoto systému; v něm leží počátky moderního subjektivizmu, náběhy k Descartesovu řešení problému jistoty; v něm leží centrum onoho velikého nábožensky filozofického směru, který našel kongeniálního myslitele v Baruchu Spinozovi. J. P.