Enriqués, Fedcrigo : L’Evolution de la Logique. Traduit de
l 'italien par G. E. Monod-Herzen. Paris, Chironéd, 1926. Str. 201, 12 fr.
Známý pracovník v matematické logice a teorii poznání i vědy vy-
kládá v přítomném svazku ne tak dějiny logiky v celé jejich rozmanitosti,
celou mnohoznačnost jejich etap, jako genezi matematické logiky a mo-
derních teorií o smyslu a významu vědy. Jako všechny Enriquesovy práce,
je i tato psána velmi zhuštěně a energicky, což působí zvláštní poutavost
podání.
Z obsahu jsou zejména originální poukazy na Demokrita jako jednu
z nejvlivnějších osobností pro vývoj antické i moderní logiky (str. 25 seq.),
kladné hodnocení logiky stoiků a skeptiků vzhledem k Aristotelovi (33),
vysoké hodnocení Hobbesova významu pro logiku (56, 61) a ovšem celý
oddíl o reformě moderní logiky, který podá každému, jenž chce poroz-
uměti moderním tendencím, systematický výklad, jasné demonstrace a
souvislou literaturu. Vlastní stanovisko auktorovo je obnovený nominalizm s psychologickou základnou; vědecká teorie je hypoteticky-deduktivní
systém, v němž základní principy jsou více méně libovolné. V dalším oddílu,
který jedná o induktivní logice, najdeme základy Enriquésova realizmu,
jeho výklad pojmu reality, založený na vzájemném podmínění intelektu-
álních a volních dat vědomí i jeho výklad o realitě vědecké, polemiku proti
pragmatizmu a j.
Jak z předešlého patrno, je auktorovo stanovisko k tématu dáno též
osobními motivy konfrontace vlastních názorů s vývojem (a současnými
tendencemi, zejména s B. Russellem). To působí časté digrese velmi zají-
mavé, které dělají z práce nejen stručný přehled dějin logiky, nýbrž také
teorie poznání. J. P.