Edmund Husserl v Praze. Čelný současný filosof vykonal v listopadu 1935 v Praze na pozvání čsl. filosofických společností několik přednášek, které přivedly do poslucháren Karlovy university a německé univ. pražské četné filosoficky interesované posluchačstvo. Zájezd Husserlův byl organisován Pražským filosofickým kroužkem, jehož předsedové prof. Kozák a Utitz stojí k Husserlovi ve vztahu úzké doktrinální příbuznosti a jenž kromě toho má řadu jiných přívrženců Husserlových. Přednášky byly takřka pokračováním oněch velkých přednáškových turné, která Husserl v poválečných letech vykonal do Londýna, Paříže, Amsterodamu a posléze do Vídně a z nichž filosofickému světu zůstala trvalá památka v Husserlových Méditation cartésiennes. Hlavní dvě přednášky, konané pro pražskou Kantgesellschaft a pro Kroužek s Filosofickou jednotou, zabývaly se problémem "Die Stellung der Philosophie in der Krisis der Geisteswissenschaften". Husserl vypracoval zatím obsah těchto velmi hutných přednášek v knihu, takže postačí zde naznačiti jen hlavní body. Psychologie jest v centru moderní krise duchověd, jež spočívá v tom, že nedovedou překonati naturalistický základ moderní filosofie. Husserl kreslil jednak vznik a vývoj této krise v moderní filosofii, jednak se pokoušel ukázati (na jedné straně proti novokantovcům, na druhé proti psychologistům), že pravá intenciální psychologie je identická s transcendentální filosofií. Přednášky obsahovaly sukkus Husserlovy "transcendentální fenomenologie" a působily na posluchačstvo silně jednak svým filosofickým obsahem, jednak pathosem teoretického stanoviska, jež myslitel tak ryze představuje. Kromě toho promluvil Husserl v semináři Utitzově "O filosofickém ethos", kde zvlášť jemně vystihoval vztahy mezi náboženstvím a filosofií, v Pražském linguistickém kroužku "O filosofii a duchovědách", kde naznačil zajímavě svůj (naprosto kladný!) poměr k Diltheyovi, a v Pražském filosofickém kroužku "O horizontu", kde znovu probral svůj pojem redukce a mluvil o struktuře tzv. horizontové intencionality.