Jean Baruzi, Problèmes d'histoire des religions. Nouvelle encyclopédie philosophique (éd. p. H. Delacroix), Paris 1935. 16°, 151 p., 10 frs.

Baruzi je znám jako zvláštní znalec španělské mystiky, jíž věnoval obsáhlou thesi. V této knížce podává několik pohledů do dnešní problematiky dějin náboženství, předmět, jehož se stal 1934 profesorem na Collège de France. Jsou tu tři studie, bez hlubšího vnitřního pojítka, z nichž nejzajímavější je referátem o t. zv. Formgeschichte, onom novém směru v dějinách náboženství, který se ustavil při novozákonné exegesi v moderní německé theologii, zvláště protestantské. Náboženské spisy jsou tu chápány jako formy výrazu kolektivní zbožnosti. Oč jde posléze oné Formgeschichte, je rekonstrukce původních forem života náboženského, jichž jsou spisy výronem. Tak chápou exegesi zvl. Bultmann a Dibelius. Baruzi zajímavě ukazuje, že je tu angažována celá filosofie dějin, která se pohybuje podstatně v kategoriích tradice a nedává viděti individuum a tvůrčí genesi. Také referát o snaze španělského arabisty Asina Palacios, který hledí ukázati vliv musulmanského mystika Ibn Abbáda z Rondy na sv. Jana. z Kříže, je velmi poučný historicky i filosoficky.