Ernst Schwarz, Über den Wert, das Soll und das richtige Verhalten.
Graz 1934, S. 178, cena ?

Práce je věnována výkladu stanoviska Meinongova v teorii hodnocení a hodnoty. Je obecně známo, že je to stanovisko objektivismu. Autor vykládá zprvu Meinongovy a Vebrovy důvody, proč hodnoty třeba považovati za objekty sui generis, charakterisuje hodnotu jejími zvláštními určenostmi (kvalita, kvantita, polarita hodnot), jedná o stupnici hodnot, o historických změnách hodnocení a pod. Dále hledí stanovit hodnotné zákony a tím položit objektivní základy morálky, při čemž dospívá ovšem jen k nejformálnějším základům. Krátce ve všech těchto otázkách jde Meinong cestami, které již byly velmi vydatně vytěženy, které souvisejí s tradicí moderního racionalismu, představovanou Bolzanem a v poněkud jiném ražení Brentanem, jež pak filosoficky zajímavě zpracoval Scheler a s masivní důkladností N. Hartmann. Ve srovnání s nimi presentují Meinong i jeho žák málo nového.
V oddílu, nadepsaném „Das Soll“ zabývá se autor jinou kapitolou Meinongovy teorie extraexistentních předmětů, tím, co M. nazýval desiderativy, t. j. předměty volního kladu. Tyto úvahy jsou originálnější; jejich předmětem je ujasnění faktů jako zákon, pravidlo, rozkaz, návod, prosba atd., otázka, zdali existuje kvantita v tomto oboru (rozhodnuto positivně), otázka, jak jednotlivé příkazy nabývají váhy atd.
Další úvaha platí t. zv. forům. Forem rozum Meinong soubor momentů, jež spoluurčují obsah duševního aktu, jimž pochopujeme nějaké objektivno; tak vněmové forum obsahuje subjekt chápání, předmět, smyslový orgán a různá milieux. Důsledkem vlivu fora na akt chápání jsou nejrůznější zdaje. Autor vyšetřuje vliv trojího různého fora: představového, soudového a citového, na akt hodnocení.
Celá úvaha je vedena velmi jemnými, až přejemnělými logickými tahy. Její hodnota je v některých objektivních popisech a pozorováních. Chybí ji však stejná jemnost po stránce subjektivní, kde se práce spokojuje – jako Meinong vůbec – v podstatě Brentanovským psychologickým schematismem. Srovnáme-li Meinonga na př. se Schelerem, je patrno, že při všem deskriptivním úsilí nedospěl k tomu, aby postavil, jako Scheler, otázku způsobu existence hodnot a otázku ethické zkušenosti: nedospěl dále k pojmu osoby, nutnému k rozboru druhé z těchto otázek.