Leopold von Wiese: System der allgemeinen Soziologie. München u. Leipzig, Duncker & Humblot, 1933, str. 670, cena brož. 24 Mk.
Kniha je druhé, značně rozšířené a pozměněné vydání Wieseovy sociologie, která vyšla v letech 1924 a 1928 ve dvou svazcích jako „Beziehungslehre“. Dnešní objemný svazek vychází pod názvem „Systém všeobecné sociologie jako nauky o sociálních procesech a sociálních lidských útvarech“.
Wieseův systém je pokračováním formální sociologie Simmelovy a upomíná po některých stránkách na sociologii Ťönniesovu, Vierkandtovu, z neněmeckých sociologů pak zvláště na Rossovy Principles of Sociology. Sám označuje svůj směr jako snahu o objektivní, všeobecnou, empirickou, veškeré filosofie prostou vědu o lidských vztazích.
Základní Wieseova myšlenka je: ve vztazích lidí jedněch k druhým jsou základní, stálé formy, ať už to jsou jisté pochody nebo sociální útvary, které tvoří vlastní tkanivo společenského života. Tyto základní sociální vztahy nutně se dostavují v každé společnosti, nezávisle na historickém čase, kultuře, geografických podmínkách. Úlohou sociologa je, aby je konstatoval, co možná úplně vypozoroval a přehledně seřadil, aniž by se ptal po jejich příčinách nebo důsledcích.
Wiese této úloze dostál velmi důkladně a naplnil takto zjištěnými sociálními „procesy a útvary“ plných 670 stránek. Pojednává tu o sociálních pochodech jednoduchých a složitých, vypočítává je, třídí, kombinuje, seřazuje, a rovněž tak v další části o sociálních útvarech (skupina, dav, stav, třída atd.). K prvnímu vydání připojil i celou přehlednou tabulku, kterou tentokráte vynechal.
Kniha se dost dobře čte a zdánlivě přináší mnoho nových poznatků. Ovšem vlastní obtíž začne (jako tak často při této sociologické literatuře), když čtenář knihu dočte a chce použiti toho, čeho se dozvěděl, na konkrétních dnešních sociálních problémech. V nejlepším případě může tyto formulky a pojmy: pochod des Zueinander, des Aneinander, diferenciace, integrace, přizpůsobení, nadřadění a podřadění a řadu jiných, přilepiti jako nálepky s nadpisy na skutečné sociální problémy, aniž by se však tím v nejmenším přiblížil k porozumění jejich příčinám, smyslu, významu. Co tedy počít s takovouto sociologií? K čemu vlastně je?
Kde je tu chyba? Základní chyba je, že tato sociologie není účastna na skutečných, opravdových sociálních problémech. Ta „vědeckost“, „objektivnost“, „ahistorismus“ znamenají v podstatě, že se sociolog dívá na společenský život jako na pouhý vnější objekt, na němž není sám účasten a za nějž necítí odpovědnost. Toto je sociologie papírová, neboť každá opravdová sociologie, ať už je to Comteova, Marxova, nebo u nás Masarykova, je především snahou o řešení skutečných současných problémů, které se snaží pochopiti z celkové dané historické situace jako její součást, jak jinak není možno. Proto se nutně stává filosofií dějin, dávajíc konkrétnímu sociálnímu životu smysl a program. Vše ostatní jest jenom „literatura“, třeba sebe učeněji se tvářící, literatura ke všemu tomu ještě nudná a nezáživná. Kniha Wieseova je toho jen novým dokladem.