B. Engels: Ludvik Feuerbach a vyústění německé klasické filosofie. Přeložili B. Laštovička a J. Černý. Praha 1932, nákl. Karla Boreckého, str. 123. — Spisek Engelsův, vyšlý knižně roku 1888, k němuž jsou připojeny menší články Engelsovy a Marxovy o historickém materialismu, populárně vykládá Marxovu dějinnou filosofii, zvláště její poměr k Hegelovi a Feuerbachovi. Spisek je dnes spíše historickým dokumentem než knihou aktuální. Dobře jest si však v dnešní myšlenkové chabosti socialismu povšimnouti, Jak marxismus byl hnutí filosofické, jak oba jeho zakladatelé měli filosofii rádi, jak stále a stále filosofují odvolávajíce se na různé myslitele, Hegla v první řadě. „Německé dělnické hnutí je dědicem německé klasické filosofie“, čteme ve spisku. Bída je v tom, že z této filosofie, která jako upřímná filosofie sloužila za zbraň jejím tvůrcům, stává se jen agitace. Svědčí o tom i Reimannova předmluva k tomuto českému vydání, nadepsaná „Marx nebo Masaryk?“ Či by Reimann vskutku rozuměl Masarykovi jen na tolik, že by chápal na příklad jeho učení o revoluci jako „názor, jenž odmítá zásadně každou policejně nepovolenou revoluci“, jeho étiku jako „popsky moralisující výlevy o „humanitě“, „náboženství“, „spravedlnosti“ atd., Masarykův realismus jako učení, „které se zakládá na kontemplaci věcí, stavů a zamítá analysu procesů?“ Což už je to s tím marxismem i u našich komunistů tak zlé, aby jej bylo třeba zachraňovat před Masarykovou filosofií takovouto agitací?