Wolfgango Giusti: Studí sulla cultura céca contemporanea. Roma, Istituto per l’Europa orientale.
Malá knížka italského slavisty, pojednávající o současném českém duchovním životě, hlavně literatuře. Mnoho dobrých postřehů; velmi dobrá kapitolka o francouzském mytu u nás. O české filosofii jedná stať „positivismus a pokrokářství”; stať nejslabší z celé knížky. Autor správně charakterisuje filosofickou situaci u nás vytýkaje, že chybí skoro úplně filosofická tradice, že naše filosofická produkce ještě dnes povětšině zůstává na úrovni učebnic středoškolských a že se spíše informuje o filosofii, než aby se samostatné filosoficky pracovalo. Český duch nemá záliby v abstraktních systémech a filosofie v Čechách přechází často v politiku a sociologii. V dalším však nechápe dobře Masarykovu filosofii, v níž vidí jen positivistické pokrokářství, ani jeho filosofii déjin. Autor, patrné katolík, neodlišuje asi dosti Masaryka od českého pokrokářství vůbec, o němž má jinak několik dobrých kritických poznámek. Sotva lze také souhlasiti s jeho karakteristikou dnešního stavu české filosofie. Mluví o všeobecném útoku na předválečné posice ideologické, který vidí „v pragmatismu” Karla Čapka, vzrůstajícím zájmu o Kanta, Fichteho, Schellinga, Hegela, ve vlivu Bergsonové, Croceové, Gentilové, v mysticismu Vladimíra Hoppeho a v katolické skupině filosofů kolem „Filosofické revue”. Nehledě ani k věcným omylům, autorova karakteristika selhává. Přiznávám ovšem, že je těžko dnešní naši filosofii nějak kloudně vystihnout, zvláště pro cizího čtenáře. – V celku však knížka je sympatická právě tím, že autor dal si opravdovou práci, aby o našem dnešním kulturním životě něco kritického pověděl. V mnohém se mu to skutečně podařilo.