[Zodpovědnost]1


...skromně myslím, že etika souvisí nerozlučně se zodpovědným postojem, tj. žádným "teoretickým" postojem, nýbrž tisícikolejnou praxí, která má nicméně jednotný smysl a ten přísně kontroluje a dodržuje. Ani teoretickým poznáním, ani pedanterií, zákonictvím - mnohem spíše i odvoláváním a revizí. Odpovědný postoj: mohu odpovídat, musím odpovědět na otázku, proč dělám to, co dělám, a nesmím vypravovat pohádky. Člověk a svět: člověk je smrtelná bytost, která stále anticipuje své nebytí, zase ne teoretickým představováním, nýbrž útěkem nebo vystavením se té stálé nouzi, ohroženosti, opuštěnosti, která jako společný úděl na člověka doléhá a z níž může svůj díl přijmout a reklamovat, nebo se ho hledět zbavit. Existuje-li nějaký morální imperativ, pak: život odpovědný hájit a zevšeobecňovat. Nemá smysl se ptát po nějakém účelu, který by měl lidský život mimo toto lidské rozhodování, ale v jeho rámci je to propastný rozdíl. Odpovědnost je zároveň skutečnost, kázeň, respekt druhého a - moudrost, poznání (protože) vytvoření sebe sama, toho já, které předtím, před vznikem odpovědného postoje, nebylo.
Vztah k jedinému, co [je] věčné, nepomíjející[, je] zároveň vztah k tomu, co nás pohlcuje a zahlazuje. - Základem vztahu odpovědnosti je vztah k tomuto nepomíjejícímu jakožto jediná vlastní věčnost a "vědět" zde je souhlasit, chtít svůj soud a společnou spravedlnost. Chápat svět jako místo úloh, které se pro odpovědného člověka kladou, způsobů, jak neunikat; jak uskutečnit to, co svět do nás vložil jako pouhou vágní intenci, ale tak, že prohlédnutím a přemožením všeho, co nejsem já, se tato intence může uskutečnit - možná docela jinak než v mých představách, úmyslech...











1) Zlomek dopisu neznámému adresátovi. (Pozn. vyd.)
---------------

------------------------------------------------------------

---------------

------------------------------------------------------------