Lad. Horák: Příruční dějiny národa českého. Díl II. Praha, nákl. „Dědictví Komenského”, 1932. – Populárně, s čítankovým pathosem psané české dějiny. Autor zná historická fakta, která však neanalysuje, nýbrž jen popisuje. Pokud je hodnotí, činí tak v ideologii vlastenecké s proti německou tendencí. Uvádím jako ukázku, co praví o chování Němců za světové války: „… perfidie, úžasná chamtivost, s jakou se vrhli na přírodní i kulturní poklady nových krajů, brutalita a násilí, s jakým se sjednávaly „svobodné projevy” zástupců jejich pro přivtělení a spojení „s rytířským národem a panovníkem Němců”…, vše to obnažilo hnusný macchiavelismus a spodiny povahy jejich” atd. Příliš úzký duchovní horizont, se
kterého se na české dějiny dívá, vede na př. k tomu, že autor „marně hledá, který z národů novověkých stál kdy tak vysoko již ve středověku, jako národ český v dobách svého květu a slávy –”, V celku tedy: „kronika”, ne však „historie”.