Evropská údobí dějin


Absolutní supremacie Evropy / Od křesťanské historie spásy k světovým dějinám
Evropa – obecno, rozum proti partikulárním tradicím – ještě středověk však partikulární tradice –

1) Renesance a reforma jako předehra – města a městský život jako zcela nový živel, který i tradičním vrstvám, motivům, myšlenkám vdechuje nový život – městská universalizace na rozdíl od monastické – raný kapitalismus – obecné kněžství, měšťanské obecenství v reformaci; estetická suverenita, rozum se vyžívá v estetičnu, neovládá ještě skutečnost, jen smyslové–imaginativní obraz její, sní o ovládání; křesťanský mýtus ještě hlavním námětem; velké cesty – vycházejí z Evropy, činí ji obecnou; knihtisk – –
Itálie, císařství (Španěly + habsburské země německé) – Francie, první předobraz evropské rovnováhy

2) 17. století [je] stoletím metody: Bacon – Galilei – Viète – Descartes – Leibniz – Newton – náprava rozumu – proti vší tradici vůbec – proti dějinám a filologii – querelle des anciens končí
pozadí: clavis universalis od Lulla přes Rama po Leibnize
artes memoriae, artes educationis, ars inveniendi
mechanismus – stroj jako předobraz metody – Pascal x Descartes
Subjektivita vystupuje jako základ evropského rozumu.
Nový vědecký ideál totální racionality – první vyjádření v spekulativních soustavách 17. století.
Absolutismus a buržoazie, uskřípnutí aristokracie, Bayle a Hobbes pro absolutismus z racionalismu.
Století prvého evropského konfliktu, mocnosti jsou světové, trh světový začal existovat, buržoazie fermentem, který neustane pracovat.
Výsledkem konfliktu evroská rovnováha, evropský koncert – na západě se dovypracovává válkou o dědictví španělské, na východě vstupuje Rusko, ustupují pomalu Polsko a Turecko - Balkán.
Rozklad hlavního středověkého organismu politického – nadnárodní Římské říše německého národa – handicap německy mluvícího světa, jeho zaostalost hospodářská, rozdrobenost politická, paralýza Habsburků východní otázkou – Turecko.

3) 18. století první realizace – Newton a racionální mechanika obecná i nebeská. Vznik chemie jako vědy. Analýza, pojem funkce, analytická mechanika. Biologie – od deskriptivy k analýze, přírodovědecké klasifikaci, obecné biologii. Vznik pozitivismu. Encyklopedie se pozitivizuje, stává praktickou, ne-celostní. Lidská práva. Buržoazie už nechce jen spoluurčovat, ale určovat. Dvě revoluce, americká a francouzská.
Přirozené právo v moderním pojetí (instinkt, ne rozumový názor mravních zákonů).
Přirozené náboženství, deismus, atheismus.
Štěstí a svoboda jako vynálezy moderního člověka.
"Filosof" a boj proti předsudkům – konec systémů – pozitivní soustava věd (dr. Burdin) – Turgot – d'Alembert – politická ekonomie, A. Smith, fyziokraté, liberalismus, radikalismus v Anglii.
Kritika rozumu – sebezaložení rozumu – náboženství v mezích rozumu – tradice zůstává, ale podřizuje se obecnu.

[4)] 19. století. Pokus o universální monarchii bez tradice: Napoleon – už ne z boží milosti, ale z génia a vůle k moci, cynická monarchie vzešlá z revoluce – cynický vztah k tradici, náboženství, v právu účelnost, antipesimismus, despotismus...
Nacionalismus jako nový "pozitivní" princip – jazykový a státní nacionalismus někde se shodují, jinde divergují (Německo).
Průmyslová revoluce – prvně mechanismus v praxi – ústup zemědělské aristokracie všude, kde nebyla dosud odstraněna – doba mas, masové organizace, všeobecné volební právo.
Spekulativní filosofie, historická škola, nová filologie, historie, theologie...
Materialismus a pozitivismus jako dvě verze objektivismu vědy – politická ekonomie a lingvistika jako objektivní duchovědy.
Spekulativní filosofie ustupuje z pole – historický materialismus se snaží dialektiku spojit s ekonomií a napojit na přírodovědu.
Proletariát, socialismus.
Liberální kapitalismus v přísluní, na výši – jeho krize a přerůstání v monopolní kapitalismus.
Imperialismus a generalizace Evropy – dialektika evropského koncertu – význam německého sjednocení a rozražení tradiční rovnováhy v moderní Evropě.

20. století. Světový konflikt imperialismů a sebezničení Evropy generalizací jejích principů.