Pravda mýtu - její problém



1. Mýtus - žádná pravda, hlavní pramen všech iluzí. Jen nepřímý vztah k pravdě. Zcela tedy pravdivost mýtu upřít nelze! Mýtus vykládán z objektivistického hlediska jako subjektivno. Buď sociologicky nebo psychologicky. Comte. Moderní etnosociologové. Elementem mýtu fantazie.

2. Fantazie však není libovůle - odpověď z psychologických řad. Freud: mýtus právě tak jako sen má svou objektivitu, objektivitu oněch přání a pudů, které se v něm uvolňují, aby prošly společenskou cenzurou. Mýtus je tak mluva archaických vrstev naší bytosti. Opět tedy pouhý před-práh. Jung: mýtus má obsahem podzemní historii duše, která se individualizuje a uvědomuje, má podstatně kolektivní obsah... Subjektivistický výklad, přecházející k ojektivnímu přes romantickou naturfilosofii.

3. Romantická naturfilosofie: Schelling. Mytologie nejen nutná forma, ale pravdivá. "Člověk nemá v mýtu před sebou věci, nýbrž mytologický proces uvádějí do pohybu mocnosti (Mächte) povstávající uvnitř vědomí sama. Theogonický proces. Theogonický proces, kterým povstává mythologie, je subjektivní, pokud se děje ve vědomí a osvědčuje se tvorbou představ; ale příčiny, tedy též předměty těchto představ jsou skutečné a o sobě jsoucí theogonické mocnosti, tytéž mocnosti, na jichž základě je vědomí vědomím kladoucím boha (bohy). Obsahem tohoto procesu nejsou pouze představovací potence, nýbrž potence samy, které vytvářejí vědomí, a protože vědomí je pouze cíl přírody, vytvářejí též přírodu, a proto jsou též skutečné
mocnosti. Mytologický proces nemá nic společného s přírodními předměty, nýbrž s čistými tvůrčími potencemi, jichž nejpůvodnějším výtvorem je vědomí samo."1 "Zde se tedy náš výklad prolamuje do objektivity a stává se úplně objektivním."

Pravdivost mýtu visí tedy na této metafyzice přírody jako objektivitě ducha, jako jeho nevědomé formy. Odyssea vědomí. Mýtus nabývá objektivity za cenu absolutizace subjektu.
Empirické vědomí - mýtus pouhý antropomorfismus. Metafyzické pojetí vědomí - mýtus sám zabsolutizován, je formou vznikání božstva pro sebe.
Cassirer: fenomenologie mytického vědomí - odlišná od psychosociologického způsobu podání - nikoli reální vznik, nýbrž samostatná myšlenková forma - jaká? uprostřed mezi zvířecí upoutaností na pouhou danost a lidskou ryzí racionalitou.
To připomíná samozřejmě Comta. Mýtus je sice nezbytná forma, ale forma přechodu, u níž nelze se zastavit, poukazující přes sebe a mimo sebe.
Pojato z hlediska objektivního poznání. Proto též mýtus zkoumán, jako by šlo o poznatkový útvar, rozebírá se mytický prostor a čas, kategorie působení a mytické objekty, duchové, bohové, a emergence já v procesu mýtu a pokroku mytické pojmotvorby. To vše působí, jako by mytologie byla skutečně podobně jako u Comta zvláštní teorií, pojetím, jako by nebyla původní formou lidského bytí, k němuž náleží porozumění sobě.
Jsou ovšem také pojetí mytologie, která se hleděla úplně osvobodit od subjektivismu; např. Klages. Mýtus - skutečnost obrazů, rozražená duchem a jeho umrtvující vůlí. Pojetí jen zdánlivě asubjektivní: "obrazy" jsou pojaty jako fluidum přede vší objektivací, ve skutečnosti na způsob snových obrazů. Filosofický problém pravdivosti řešen naivně-realisticky.
Zkusme následující myšlenkový pochod. Mýtus by byl zvláštní forma lidského porozumění jsoucnu, mytický svět by byl svět zcela specifický, do něhož jsoucno vstupuje ve formách předepsaných tímto porozuměním. Jako jiné způsoby porozumění má i mýtus své iluze, své
mělčiny, svá popředí a hloubky. Jako jiné by měl také svou originaritu, svůj původní přístup k tomu, co se v něm člověku objevuje. Pochopitelně nikdy mýtus neobjeví geometrii, matematickou zákonitost a skryté materiální vrstvy přírody. Ale mohlo by být, že neexistuje žádný jiný přístup k tomu, co je posvátné, v jeho bytostném vztahu k člověku a jeho podstatné konečnosti. To souvisí s okolností, že mýtus není forma poznání, nýbrž bytí člověka v jeho poměru k němu samému, forma bytí, k němuž ovšem náleží jasnost o sobě i o všem ostatním, co jest.





1) F. W. J. Schelling, Einleitung in die Philosophie der Mythologie, kniha I: Historisch-kritische Einleitung in die Philosophie der Mythologie, in: Sämtliche Werke, II/1, vyd. K. F. Schelling 1856-1861, str. 207. [Přeložil J.P.]
---------------

------------------------------------------------------------

---------------

------------------------------------------------------------