[Vznik a zkáza Evropy]1


...vznik a zkáza Evropy
Myslím, že tato mytická stránka našeho bytí vychází ze skutečnosti, že naše bytí se nachází v místě, kde se zjevuje svět; jsouc ve světě je tedy současně vně, v obtížně definovatelné "odloučenosti"; právě o tom mluví všechny velké mýty, když označují člověka jako viníka, nikoli kvůli nějakému činu, ale kvůli jeho bytí samému.
Platón, který byl velkým racionalistou, velkým myslitelem převahy světla nad temnotami, chtěl člověku poskytnout možnost, jak z viny uniknout, nebo spíše jak ji překonat; vyložil tuto ontologickou vinu, kterou tak hluboce zachytili tragédi, jako zaviněnou aktem, který předchází empirickou existenci, aktem volby; zejména ve filosofově ἐπιμελεία τ­ς ψυχ­ς2 viděl způsob, jak se zaměřit na jednotu existence, která se pohybuje k tomu, co má bytí, a sama se bytím stává.
Tím odhalil, že metafyzika je bytostně praktická, tedy bytostně připoutána k možnosti života ve společenství, že péče o duši je vposled péčí o lidský život v určitém uspořádání, rozumí se ne v jakémkoli, ale v uspořádání ještě ne-existujícím (v přítomné době), ve spravedlivém uspořádání, ve kterém se pak politická činnost ocitá ve zvláštním postavení. Tím ukázal účel πόλις, vytvořil však rámec jistého uspořádání, který už není konkrétní jako antická obec, nýbrž založený v metafyzice, v neviditelném světě; a dění této metafyziky, která na jedné straně vychází z Platónových idejí a na druhé z uspořádání založeného v metafyzice (theologické), jsou dějiny Evropy.
Porozumět těmto vztahům metafyzického, mytického, theologického a praktického (soukromého i veřejného, politického), je to, co mě pohání při mé práci na studii o Evropě. Až doposud jsem mnoho nepsal o Po-Evropě, protože toto Po předpokládá klíčový pojem, Evropu; zmítám se ve spleti problémů a zkoumání, které by bohatě zabraly několik lidských životů.
Nevím, zda jsem vám tentokrát vyložil představu svého snažení. Pokouším se ukázat, že transcendence křesťanské theologie a idea, že svět je podroben soudu, je "opakováním" platónského myšlení. Zkoumám základy myšlenky přirozeného práva jakožto původu práva občanského. Zkoumám vztah dvou evropských metafyzik, které se vždy dotýkají a nikdy nesměšují, metafyziky Démokritovy a Platónovy; a pokouším se porozumět úpadku metafyziky, vycházeje z jistého kolísání mezi těmito dvěma základními možnostmi. Pokouším se zabývat se metafyzickým základem moderní vědy a vysvětlit, proč její objev "účinného" vědění jde ruku v ruce se ztrátou vyhlídek na jednotu, všeobecnost, věčnost; proč jsme logicky ztratili své obecné instituce, aniž bychom je něčím nahradili; a konečně, snažím se objasnit katastrofu.
S přáním všeho dobrého
Jan P.




1) Z francouzského rukopisu přeložil Cyril Říha. (Pozn. vyd.)
2) "péče o duši" (Pozn. vyd.)
---------------

------------------------------------------------------------

---------------

------------------------------------------------------------