Práce a technika


Práce: uvědomělá, soustavná, účelná lidská činnost, pohybující se v reálném, hmotném světě a směřující za něčím, co nemusí ležet v ní samé a zanechávající reální výsledek jak v zručnostech a dovednostech pracujícího, tak ve vnějším světě.
Práce je uvědomělá činnost: pracující ji musí konat úmyslně, i když nedobrovolně. V práci je implikován člověk jako bytost, jejíž síla fyzická je dirigována vědomou úmyslností. Práce implikuje rozhodnutí, využívat sebe jako pramenu fyzické energie a jako stroje, který jí dává směr.
Práce je soustavná: nikoli že by se nedalo pracovat "nesoustavně", tj. se střídáním různých pracovních programů. Ale každý střídající se program je sám v sobě soustavný: obsahuje pořádek činností, který závisí vždy na uskutečnění jednotlivých etap, k další etapě nelze přikročit, dokud předchozí nebyly provedeny. Nesoustavnost v práci možná jen tím, že k podstatě práce patří soustavnost.
Na rozdíl od hry, která má nezbytně účel sama v sobě, práce je sobě samé účelem jen v derivativních formách. Ale i tam musí práce produkovat, tj. zanechávat viditelné výsledky, které mají nezbytně vliv na utváření lidského života.
Od hry se liší dále elementem reality, v němž se stále a bytostně pohybuje. Východisko i výsledek práce je reální. Naproti tomu výsledek umělecké tvorby není reální, i když je skutečný (výsledek činu, skutku). Umělecké dílo tvoří svět pro sebe, kdežto práce vrací svůj výsledek do reálního světa.
Nepostačí definovat práci účelem reprodukce života, poněvadž jednak tohoto účelu se dosahuje bez práce (zvíře, sběrač potravy), jednak při práci dochází k heterogonii účelů: stává se účelem sama v sobě, stává se prostředkem k utváření života nezávisle na jeho reprodukci (produkce omamných jedů, luxusního zboží, magicko-náboženských efektů; produkce produkce).
〈S tím souvisí možná i druh a řád odcizení, který působí práce v různých historických údobích. Např. otrok je sice odcizen cele, nepatří si, jeho pracovní síla je postavena do cizí souvislosti - ale přesto není cele jen pracovní síla; jako pracovní síla je viděn ve starověku jen příležitostně (plantáže), více v moderním otrokářství, spojeném s kapitalistickou soustavou (otroctví na plantážích jižních států, koloniální systém).
Rovněž tak má ve feudálním zřízení nevolník svou platnost vedle funkce pracovní síly. Souvisí též s tím, že jeho práce není abstraktně neživá, nýbrž organická, ve styku s přírodou jako koloběhem života.
Abstraktní - je vzniklé abstrakcí od - je pojetí moderního kapitalismu. Proto člověk uvědoměle viděn "technicky" - jen jako pracovní síla. Zapletenost do technických souvislostí se stupňuje, člověka to resorbuje stále více, práce a abstraktní technické souvislosti utvářejí nyní vědomě vlastní svět, kde [je] člověk jen jednou z produktivních sil.
Socialismus - snaha vrátit tyto síly člověku zpátky, ale nikoli člověku v jeho původní organicky-pospolité, nýbrž člověku v jeho zabstraktněle-společenské, racionálně-společenské povaze.〉
Technika - τέχνη, ars, vědění tvořivé, vědění o tom, jak věci i sebe dosadit do stavu, který odpovídá jejich ἀρετή, jejich "povinování", jejich "dokonalému" stavu, "účelu", "smyslu".
Technika moderní - tvořivé vědění, které učí přizpůsobit věci nikoli jejich smyslu a účelu, nýbrž našim svobodně rozvrhovaným a konvencionálním, libovolným účelům. Technika - vědění, které v přírodě, hmotných věcech učí spatřovat prostředky k těmto (libovolným) účelům. (Technika sice svět učí vidět sub specie účelu, tedy lidsky, ale zároveň člověka sub specie prostředků hmotných, tedy hmotně.)
Hmotnost jako takovou určuje v moderní technice přírodověda.
Uskutečňování účelů proměnou hmotných věcí v prostředky a realizací prostředkovaných řetězů je práce. Práce tedy nezbytně používá techniky v moderním smyslu. Následkem toho se vytváří tato významová skupina:
1. Organický sediment realizace prostředků k účelům vytváří techniky ve smyslu dovedností a zručností. Tyto techniky - racionalizované stereotypy činností, kterými se dosahuje účelů, činností prostředečných. Racionalizace relativní, možno ji zvyšovat pod různými hledisky. Techniky nemusí být vždy zaměřeny k technickému účelu, tj. k účelu hmotnému. Ne každá realizace účelu je práce, ale každé ovládnutí "techniky pracovní, dovednosti, zručnosti" je práce. "Techniky" jsou generální, ale též individuální, mají svůj výraz, případně styl.
2. Technika jako suma realizace pracovního programu pomocí tvořivého vědění - proces technicky formované práce.
3. Technika jako rezultát neorganický, sediment technicky formované práce.