Dr. Jan Slavík: Básnická perioda Českého dějepisectví. Poznámky k rektorské řeči univ. prof. dra Josefa Pekaře. Praha, 1932, nákladem vlastním.
Slavíkova brožura je pokračováním jeho polemik s prof. Pekařem. Slavík kritisuje tentokráte Pekařovu periodisaci českých dějin, jak ji Pekař formuloval ve své rektorské přednášce. Vytýká v podstatě Pekařovi, že vidí české dějiny s hlediska svého vlastního konservatismu a že proto není dost práv na př. husitství jako revolučnímu období českých dějin. Nerozlisuje, jak bychom to formulovali sami, mezi subjektivním smyslem událost! (to, co jejich původcově zamýšleli) a smyslem objektivním, který se objeví zřetelně v dalším vývoji, třebas by původně ani nebyl zamýšlen. (Wundt mluví v takovýchto případech o „Heterogonie der Zwecke”; rozlišení „smysl objektivní a subjektivní” je Maxe Webera.) Pekař nedefinuje, jeho terminologie jest spíše „básnická”, obrazná, než přísně pojmová, vědecká. To jsou podle Slavíka Pekařovy nedostatky formálně logické. Po stránce věcné je Pekařova periodisace neúplná, charakteristika jednotlivých období, pokud ji Pekař vůbec podal, je nepřesná, ba libovolná, jak se Slavík snaží ukázati rozborem Pekařova pojetí doby gotické.
Mám za to, že Slavíkovy výtky jsou ve svém jádru oprávněny; škoda, že forma jeho kritiky jest zbytečně ostrá, podrážděná, vůči historiku Pekařova významu nemístná a klidné, věcné úvaze o této otázce jen na škodu.
Problém periodisace českých dějin, který je zrovna tak historický jak filosofický, nedá se ovšem vyříditi jen takovýmito brožurami. O jeho filosoficko-logických předpokladech musilo by být napřed jasno. Co podává Pekař, jest na př. Spíše typisace českých dějin než periodisace. Při této*) jde o učlenění celých dějin, rozdělení další na pododdělení, o charakteristiku celého údobí každé periody, o jejich vzájemnou souvislost. Typisace pracuje spíše metodou „ideálních typů”, zachycuje hlavni výtěžek, kulminační bod, „smysl” určitých epoch, které takto typisuje. Takováto charakteristika jest povahy „intuitivní”, jednostranná; určité znaky– vyhrocuje a nechává nepovšimnuty řadu jiných. Pokus Pekařův jest tohoto druhu. Jeho periodizační princip jest mu spíše metodickým prostředkem k pochopení „smyslu” dějinných dob, než logickým dělítkem; jeho doba „gotická”, „gotický člověk”, jsou spíše „ideální typy”, než dostatečně ve svém celku a vývoji charakterisované periody. Poněvadž Pekař nikde nepraví, co periodisaci rozumí, z jakých logických a filosofických předpokladů vychází, jakou metodou pracuje, není jasno, co vlastně chce.
Slavik se ve své brožuře zmiňuje také o poměru Pekařově k Lamprechtovi. Tvrdl však neprávem, že se Pekař mýlí, praví-li, že „Lamprecht netušil, že jej v požadavku sociálně psychologické periodisace předešel Auguste Comte.” V Revue de Synthèse historique sv. X„ na kterou Slavík odkazuje, Lamprecht píše sice o svém vztahu ke Comteovi, ale právě proto, aby dokázal, že na jeho názory fllosoficko-dějinné Comte neměl přímého vlivu, poněvadž ho vůbec neznal, tedy to, co tvrdí Pekař.